Rozkvetlý bambus na kopcích v Yangmingshanu
V sobotu dopoledne jsme poprvé vyrazili na našem pronajatém skútru. Jeli jsme s Beranovými na výlet do národního parku Yangmingshan severně od Taipeje. Když jsme projížděli kolem Čankajškova memoriálu, neodolali jsme a museli si vyfotit organizované víkendové cvičence.
Výlet byl plánován jako zpola poznávací a zpola horolezecký. Začali jsme horolezením na malých skalkách (asi 7 metrů vysokých) a to někdy po poledni, protože dostat se z Taipeje rozhodně nebyla hračka. Jana s mezitím snažila něco naučit, ale spíš polehávala a četla si nového Harryho Pottera.
Potom, co jsme se dosyta natrápili na skalkách (asi ve 4 hod.), odfrčeli jsme na oběd do nejbližší větší vesnice (spíš turistického centra). Dali jsme si 3x smaženou rýži s krevetami, a protože Jana krevety moc nemusí, tak ještě jednu smaženou rýži s kuřetem. Jak se ale ukázalo, Janě nakonec přinesl trochu popletený obsluhující dědeček smaženou rýži s játry (a na ty si Jana taky obzvlášť nepotrpí, takže jsme je dohromady snědli my tři ostatní). Oběd jsme až na výjimku zapili taiwanským pivem (Jana si dala kolu). Omyl se špatně přinesenými játry zaplatil dědeček celkem draze, protože když jsme platili, dohadovali jsme se tak dlouho co kdo měl, až se dědovi mezitím v kuchyni spálilo jídlo pro další hosty - a že to bylo pěkně cítit! Než aby chudák riskoval, že mu odejdeme bez zaplacení, nechal radši maso spálit.
Když jsme se celkem dobře najedli, vyjeli jsme směrem k vrcholu nejvyšší hory parku. Tam na nás čekaly rozlehlé palouky, porostlé nizoučkou sytě zelenou trávou. O ideální délku porostu nejspíš musely pečovat nějaké ovce nebo krávy, ale žádné jsme v okolí nezahlédli. Možná je před davy turistů raději zahnali někam do ústraní. Chtěli jsme pozorovat západ slunce, ale když jsme se konečně dostali na místo, už se bohužel smrákalo. Lidí, kteří měli stejný nápad jako my, se sešlo víc než dost, ale i tak se nám tam líbilo. Trochu nám to místo připomínalo slovenské kopečky. Všude, kde nebyl porost spasený, byla asi metr a půl vysoká kvetoucí bambusová tráva. Trochu jsme se prošli, nafotili několik snímků a před odjezdem zpátky do Taipeje jsme si dali grilovanou klobásu na parkovišti. Ta ale byla oproti očekávání sladká (stejně jako naprostá většina jídel tady), což český žaludek dost zaskočilo. Co se dá dělat, prostě tu mají jiné chutě...
