Banaue - městečko v severní části ostrova Luzon je proslulé terasovitě uspořádanými rýžovými políčky, které před tisíciletími vybudovali příslušníci kmene Ifugao. Představuje tak vlastně takovou pomyslnou vstupní bránu do oblasti zapsané do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Dostáváme se sem po asi desetihodinové noční jízdě před sedmou hodinou ráno. Autobusová zastávka je i takhle časně obklíčena davem tříkolkářů, nabízejících své služby. Celí rozlámaní s díky odmítáme a pěšky vyrážíme do městečka pod námi. Tříkolkáři jsou ale neodbytní a pronásledují nás po celou cestu, aby nás alespoň doporučili na snídani do jedné z kaváren. Město samo o sobě žádnými zvláštnostmi nevyniká, zato okolní krajina jeho nevzhlednost bohatě kompenzuje. Rozhodujeme se vyhradit první den pochůzkám v okolí a obhlídnutí terénu. Nejdřív se vydáme pěšky po cestě vedoucí k další rýžové vesnici, Batadu.
Cesta vede po rozbahněné, chvílemi vybetonované silnici za město. I přes téměř havarijní stav vozovky tudy neohroženě projíždějí jak tříkolky, tak jeepnyové a dokonce i obrovské nakláďáky. Cestou potkáváme nekonečné množství malých dětí do pěti let, které spolu s rodiči a prarodiči vysedávají na zápraží chatrných domků a celý den pozorují dění na silnici. Naše přítomnost je aspoň trochu vytrhne z obvyklé netečnosti a děti zvědavě obhlížejí naše baťohy a zubí se do foťáku. Některé dokonce využijí příležitosti, aby předvedly svou znalost angličtiny a častují nás nespočetnými Hello-hello-hello, nebo také stále se opakujícím Hello - Goodbye-Hello-Goodbye až do omrzení. Zřejmě ještě nevypukla hlavní rýžová sezóna a tak velkou část dne tráví Banauané na prazích před domy; na polích jich pracuje jen hrstka. Navíc Filipíny trpí dost vysokou nezaměstnaností, která je zvlášť patrná v odlehlých venkovských oblastech. Kromě zemědělství se tak místní obyvatelé živí také provozováním miniaturních koloniálů a ti podnikavější pak nabízejí kolemjdoucím jízdu svými "tricykly" - to se týká hlavně dospívajících kluků asi tak od čtrnácti let výše.
Terasy s banánovníkem
Procházíme okolo několika dílen - řezbářských a bronzolijeckých, případně stříbrotepeckých. Řezbářství je vůbec místní specialita, má tu velkou tradici a dává práci snad každému druhému obyvateli Banaue. Vyřezávají se tu figurky rýžových božstev, domorodé masky, nábytek, krásné mísy - buď vyřezávané nebo s okraji opletenými lýkem. Kromě toho tu bují i komerční výroba neuvěřitelně poameričtělých orlů skalních, Indiánů, kyprých pašíků a pak různých erotických symbolů ve všech možných tvarech a téměř nevídaných rozměrech. Rozšířené je i tkalcovství. Do jedné z bronzolijeckých dílen při cestě zavítáme a paradoxně si odtud odnášíme dřevěné sošky rýžového boha a jen jeden zde odlitý stříbrný přívěšek. Navíc tamní řemeslník nám na následující den nabízí odvoz svou motorizovanou trojkolkou do Batadu. Domlouváme se s ním tedy na další den ráno.
Odpoledne se necháváme vyvézt za město na vyhlídkovou plošinu neboli "Viewpoint". Výhled na okolní rýžová pole je úchvatný, jen kdyby mu nebránily četné obchody se suvenýry, kterými se člověk nejprve musí prodrat k zábradlí nad rýžovišti.
Do cesty se nám i připletla trojice staříků v tradičních krojích s čelenkami, kteří se obratně posadili před nás a dožadovali se vyfotografování. Bylo nám jich spíš trochu líto, ale nakonec jsme si řekli proč ne.
Z vyhlídky jsme se pak vydali údolím směrem zpět do Banaue. Cesta nejprve vypadala naprosto nekomplikovaně, ale brzy jsme poznali důmyslnost ifugauských zemědělců. Původní trasa se nám brzy mění ve spleť různých cestiček podél polí a ke konci už téměř přestáváme věřit, že se vrátíme před soumrakem. Naštěstí se občas před námi mihne nějaký zemědělec a matně naznačí další směr, ale vzápětí nám rychle zmizí z dohledu - jeden dokonce i s třímetrovou kládou přes rameno a bos! Honzův orientační smysl nás ale tentokrát nezklame a dovede nás v pořádku zpět.
Večer se ubytujeme v podniku jménem Greenhouse Lodge, odkud se nabízí krásný výhled na zelené stráně protějších svahů. Po setmění, když posedáváme u oken v restauraci, zahalí vesnice na protějším svahu neprostupná tma - jen sem tam lze zahlédnout plápolající oheň. Elektřina do banauských chatrčí v kopcích ještě nedorazila.