Hongkong 香港, v čínštině "Voňavý přístav" (Xiang Gang), je sedmimilionové čínské velkoměsto a od roku 1997 už zřejmě neoddělitelná součást ČLR. Rozprostírá se na poloostrově Kowloon a ostrovech Hongkong, Lantau a přilehlých ostrovech. Mluví se tu ponejvíc kantonským dialektem, značně odlišným od standardní pekingské čínštiny. Sto let britské kolonizace městu přineslo vysoké mrakodrapy, čisté ulice, auta jezdící vlevo a dvoupatrové autobusy i tramvaje, angličtinu jako jeden z hlavních dorozumívacích jazyků, vysokou životní úroveň a na čínské poměry krásnou městskou architekturu.
Pondělí 28.6.2004 (Taipei-Hongkong)
Máme za sebou hektickou neděli: nejdříve úklid, pak oběd s Janinou taiwanskou kamarádkou
Phyllis, pak další úklid,
Honzův závěrečný fotbal, předání našeho pokoje domácí, večeře se spolubydlícími Colinem a Annie,
odnesení věcí k zůstávajícím Čechům - Tomášovi a Beranovým, a závěrem
poslouchání přenosu fotbalového zápasu ČR-Dánsko na Mistrovství Evropy v rádiu. Po probdělé noci
vyrážíme ve 4:15 na taxík a jedeme na hlavní nádraží.
Cestu autobusem na letiště prospíme. I v letadle do Hongkongu si schrupneme. V 10h
přistáváme. Z letiště jedeme dvoupatrovým autobusem na Hong Kong Island. Obsadíme
čelní místa na horní palubě a užíváme si výhled. Cestou nás uchvátí pohled na
azurově modré moře, zelené svahy okolních kopců a blankytně modrou oblohu
posetou nadýchanými bílými oblaky. První dojem je velkolepý. Ubytujeme se poblíž příjemně
vyhlížejícího Victoria Parku (mají tam dokonce veřejný bazén!) ve "Wang Fat Hostelu" za 240
hongkongských dolarů (HKD; necelých 1000,-Kč).
Pak se vydáme vyřídit vstupní víza do ČLR - přestože je Hongkong administrativní
součástí Číny a podléhá centrální pekingské vládě, může se po dobu padesáti let od
předání těšit jisté autonomii a není do něj třeba vstupní vízum (zatím). Naprostou náhodou
v kanceláři potkáváme dva kamarády Čechy - Štěpána a Jakuba - rovněž žádající o
vízum. Za vízum pro dva vstupy do ČLR platíme 220 čínských juanů.
Úterý 29.6. (Hongkong)
Vstáváme v 9h. Jedeme tramvají na molo společnosti Star Ferry, která odtud
vypravuje trajekty na další ostrovy. Plavíme se lodí na ostrov Kowloon 九龍 (cesta stojí
pouhé 2HKD - asi 8,-Kč). Procházíme velkým nákupním molem a pokračujeme do
menších uliček. Poobědváme v singapurské restauraci - Jana si chválí obalované
kuřecí kousky v citrónové omáčce, Honza svůj steak ne.
Vracíme se zpátky na Central Island a nasedáme do autobusu směr ZOO. Asi po 3 minutách (600m) vyhlídkové jízdy jsme
nečekaně na místě. Projdeme ZOO, která spíš připomíná veřejný park, neplatí se
tu ani žádné vstupné. Cestou nás ukrutně poštípají místní komáři. Vracíme se na hotel k odpočinku. Večer vyrážíme na
další, tentokrát noční plavbu na protější Kowloon. Fotíme krásně osvětlený Central Island.
Středa 30.6. (Hongkong - Shenzhen 深圳 - vlak směr Guilin桂林)
Vstáváme opět v 9h. Honza dojde vyzvednout víza. Nemá ale dost peněz, tak mu zabere asi tři čtvrtě hodiny,
než nejde směnárnu a víza vyzvedne. Pak balíme. Jdeme pěšky až na terminál trajektů.
Odtud se plavíme na nádraží do Hung Homu.
V okolí přístaviště ale nikdo neví, jak se na nádraží dostat. Nakonec se tam přece
jen dopravíme autobusem. Zakupujeme lístky na hraniční přechod v Lo Wu a odjíždíme vlakem připomínajícím metro. Pěšky procházíme hranice do Shenzhenu. Dál chceme
pokračovat autobusem
do Guilinu, ale od nikoho se nedozvíme, odkud autobus vlastně jede. Na informacích
v autobusovém nádraží jsou slečny obzvlášť
neochotné.
Jana se tedy jde radši zeptat na vlak. Ten odjíždí v šest večer a přijde na 230Y
za "tvrdé lůžko". To znamená postel s lůžkovinami v kupé pro šest lidí, obdoba
naší druhé třídy. V první třídě (asi o třetinu dražší) jsou v kupé místa jen čtyři a dá se uzamknout.
Do Guilinu bychom měli dojet následující den kolem poledne. Ještě nakupujeme
sušenky, kolu a pivo a přesuneme se do čekárny. V 17:45 nastupujeme do
pohodlného a překvapivě čistého, ne-li dokonce útulného lůžkového vozu. Vagón je kupodivu
téměř prázdný. Z reproduktorů se line hudba, občas přerušená hlášením. Ani jedno
nejde rozhodně přeslechnout. Po desáté večer rozhlas umlká, zhasíná se a jde
se spát.
