Yangshuo 阳 朔 je nevelké město v provincii Guangxi 广西 uprostřed zelení porostlých vápencových kopců v jihovýchodní Číně. V okolí se nachází pozoruhodná krajina s čistými řekami a všudypřítomnými zelenožlutými rýžovými poli. Terén je ideální pro jízdu na kole.  Oblast je vyhledávaným místem odpočinku turisty z celého světa, kterým se však na bicyklu dá docela dobře ujet.  V létě je tam téměř nesnesitelné vedro, zato místní kuchyně je vynikající.

Cestování vlakem bylo opravdu pohodlné

Čtvrtek 1.7. (Shenzhen-Guilin-Yangshuo)
Jízda vlakem se prodlužuje z neznámých důvodů o dvě hodiny. Celkem tedy strávíme na lehátku 19 hodin. Ráno dokonce zavítáme do jídelního vozu, ale na rozdíl od zbytku vlaku je celý umouněný a obsluha nevalná. Za 10Y sníme jednoduchou smaženou rýži s vajíčkem a vracíme se zpět do "kupé". Do Guilinu přijíždíme asi v půl druhé. Před nádražím bez prodlení nasedneme do minibusu a míříme do Yangshuo. Nejprve jsem si libovali, jak málo cestujících autobusem jede. To jsme ale netušili, že osádka naplní vozítko až po střechu. Navíc po nastoupení dostatečného počtu cestujících a zaplnění autobusu objemnými zavadly řidič vypnul klimatizaci a tak nám dovnitř vanul okýnky pěkně horký vzduch. Cestou nabíráme další cestující, případně náklad - třeba motor do traktoru. Autobus tak funguje zároveň jako nákladní auto. Asi po hodině a půl jsme ale konečně na místě. Hned jsme na jisto zamířili do hostelu "Bamboo House" a ubytovali se v domě mimo centrální turistickou uličku. Vše za 60Y na den, přestože původní cena byla 80 - zjevně se další hosté do hotelu moc nehnali. Cestou do hostelu jsme navíc padli do spárů zdejší průvodkyně, jejíž deníček s doporučením spřátelených českých turistů nás přiměl k tomu, abychom si její služby objednali na pátek ráno. Na doporučení kamaráda George z Taiwanu, který Yangshuo navštívil asi tak tři týdny před námi, jíme na náměstí mimo hlavní turistické uličky. Jídlo pro oba jsme pořídili za hezkých 20Y. Vše stylem ukaž si, my připravíme v pánvi wok, která se pravidelně ocitá ve vysokých plamenech šlehajících z útrob plynového vařiče. Jídlo je delikatesní.

  
Naše oblíbená noční venkovní jídelna; lukulské hody

Pátek 2.7. (Yangshuo s průvodkyní)
Budík nás vzbudí před třetí ráno a na kanálu CCTV sledujeme přímý přenos se zápasu ČR-Řecko na Euru. Honzu prohra českého týmu rozruší natolik, že do rána neusne. Vstává se už v 6:45, v 7:30 už nás čeká průvodkyně s koly (80Y + 2x10Y za kola). Vyrážíme do krajiny za městem, ale průvodcování spočívá hlavně v doprovodu na další turistické atrakce. Vytrvale odmítáme hodinovou vyjížďku na bambusových vorech po řece (za 100-150Y), vodní pistolky z bambusu nabízené desítkami dětí (sice jen za 2Y, ale co s nimi?) a exkurzi do Dračí jeskyně (80Y a více). Zajdeme se aspoň podívat na 1500 let starý strom, kolem kterého se rozprostírá trochu nezáživný zábavní par (vstupné 8Y a zato jsme se provezli 5 minut loďkou...). Zatvrdíme se, že už budeme jen jezdit na kole. Průvodkyně Kami nás pak vezme cestou vesničanů mezi poli a tak asi po 1,5 h jsme opět v Yangshuo. Přes poledne se chladíme v klimatizovaném pokoji a po třetí odpoledne znovu nasedáme na kola. Jedeme zpět, podél řeky Lijiang. Honza se dvakrát vykoupe, ale voda má snad 30 stupňů. Je hrozné vedro. Asi po 2 hodinách se vracíme nazpět. Večer strávíme psaním emailů a večeříme opět na náměstíčku za 20Y. Dnes bylo jídlo obzvlášť vydařené, snad ještě lepší než včera. Cestou zpátky na hotel si Jana kupuje tričko s čínským motivem - původních 50Y prodavačka bez velkých odkladů prodá za navrhovanou polovinu, hezkých 25Y. Smlouvání se nám začíná líbit.

(* na dopoledním výletě jsme ještě chtě nechtě zakoupili dvě sady pohledů - chtěli jsme jen jednu, ale babička, u které jsme si pohledy prohlíželi nejdřív, trvala na tom, že si nejde jen prohlídnout a potom nekoupit - i když se nám její pohledy nelíbily tak jako pohledy jiné paní, která ale přišla až druhá... Honza si pak ještě v Yangshuo pořizuje kuliovský rýžový klobouk.)

  
Idylická krajina s přístřeškem; první den na kolech mezi kopci

Místní děti, které se znaly s naší průvodkyní a tak dostaly bonbón

Sobota 3.7. (Z Yangshuo na kole podél řeky pryč od turistů)
Ráno se nám podaří vyjet kolem osmé. V horkých dnech je přece jen lepší vyrazit co nejdřív. Jedeme kolem řeky po prašné cestě. Už v 9:30 je vedro téměř nesnesitelné. Sotva se zastavíme, už z nás doslova lije. Děláme několik zastávek ve stínu. Fotíme. Kopce jsou bohužel v jemném oparu. Po desáté zahájíme odpočinek uprostřed rýžových políček ve stínu bambusů. Dává se s námi do řeči místní zemědělec. Nejprve nás lituje, jak daleko ještě jedeme a pak zas lituje sebe a místní, jak těžký tu mají  život. Říká, že dnes je 36 stupňů (ve stínu, na slunci mnohem víc). My pokračujeme dál až do vesnice Liugong. Tam nakupujeme chlazené pivo (v sedmičce za 3Y) a ananasovou limonádu (2Y). Tu ale po ochutnání musíme vylít - ananasová příchuť nemá daleko k našemu jaru... Jdeme si polední pauzu užít do stínu k řece. Pozorujeme místní kachny, buvoly a děti hrající si ve vodě. Po hodině se vydáváme na krátkou procházku rozpáleným městečkem a zakupujeme další pivo. Opět usedáme do stínu u řeky. Ve 2h vyjíždíme směrem na Yangshuo. V nedaleké vesnici nás pokřikem "Hello, hello!" ještě zastaví dvě stařenky  a prodávají nám široký klobouk z palmového listí za 8Y. Dorazíme do města. Vyhlašujeme odpolední spánek a potom jdeme na večeři na náměstí. Dnes se ale jídlo nepovede tak, jako včera.

  
Řeka Lijiang

 Lijiang  v podvečer

Buvoli o siestě

Rolnická chatrč mezi poli

Polední siesta s buvoly ve stínu u řeky

Staré hodnoty přetrvávají - uvnitř stodoly ve vesnici Liugong

Neděle 4.7. (Z Yangshuo na kole do Pu Yi a podél řeky zpět)
Celou noc proprší a ráno je ještě pod mrakem. Vyjedeme v osm na prostranství s kruhovým objezdem a fotíme ruch na tržišti. Prodavači nosí ovoce a zeleninu do města na mísách zavěšených na bambusové tyči přes rameno. Jiní vezou svůj náklad na kole. Zaměstnáni těžkým nákladem se stávají snadnými oběťmi fotografa Honzy. Dál jedeme směrem na Pu Yi. Cestou odbočujeme do polí a blátivým sadem zkoušíme dojít do jeskyně v jednom z kopců. Nevíme ale kudy dovnitř a tak to za moc nestojí. Pokračujeme po cestičce mezi poli. Rolník s buvolem orá rýžoviště. Jinde se rýže teprve sklízí a mlátí v mlátičce na nožní pohon. Vracíme se znovu na silnici. Směrem na Pu Yi ale okolní kopce pomalu mizí. Pu Yi je zapomenuté městečko. Úzká hlavní ulice, špinavé obchůdky, portréty předsedy Maa na zdech. Jíme svačinu v altánu u řeky. Na druhý břeh jezdí motorová loď. Převáží i motorky. Každý z řidičů zápasí s motorkou na úzké lávce vedoucí na loď, posléze se úspěšně nalodí. My odjíždíme podél řeky. Cesta je po včerejším dešti blátivá. Místy si nejsme jistí, jestli nekončí v další vesnici. Nedaleko Liugongu posvačíme. Rozprší se. Po chvíli přijede místní člověk na motorce a pozve nás, abychom se před deštěm schovali u nich doma. Rádi jeho nabídku přijímáme. Bydlí v zemědělském stavení opodál. Sedíme v hlavní místnosti alias obýváku, kde je na udusané podlaze jen stůl, pár židliček - nebo spíš asi 10cm vysokých štokrlátek, kredenc a televize. Je tu babička s dědečkem a vnučka. Prarodiče čínsky nemluví, umějí pouze nářečím. Dorozumíváme se tak se synem. Chce nám dopřát pohodlí a tak na nás pustí větrák. Jsme ale promoklí a tak jeho pohostinnost neoceníme.  Po chvíli babička donáší teplé sójové mléko a rýžový nákyp (je to taková sladká hnědá homogenní hmota). Jíme. Mladík prý pracuje v jednom z hotelů v Yangshuo. Na motorce je tam odtud za 20 minut. Nabízí se, že nás kousek vyprovodí. S díky odjíždíme. Asi po 10ti minutách už narážíme na nám známou cestu. Mladík odjíždí a my se pomalu blížíme k městu.  Osvěží nás odpolední spánek a večer jdeme na obchůzku. Janu zaujmou knedlíčky jiaozi. Objednáme si jednu porci s vajíčkem a špenátem v bambusovém napařovacím sítku, ale dostaneme dvě (2x16 ks = 16Y). Dojíme a ještě chceme pojíst, tak jako každý den na náměstí. Potom se naprosto přejedeni už jen belháme na hotel.

Knedlíčky baozi na ranním trhu

  
Babičky vyrazili prodávat květiny a zeleninu

Trh u silnice, za ním neturistická část města Yangshuo

Sklizeň rýže a její zpracování v mlátičce

  
Buvol jde podél cesty a vypadá, že sám nejlíp ví kam; v nově zakoupeném širokém klobouku

Pondělí 5.7. (Z Yangshuo na kole po stopách turistických cest na sever)
Vyrážíme po známé cestě zadem z města podél řeky, míjíme silnici se stařenkami prodávajícími klobouky. Babičky s námi komunikují pouze neustálým pokřikováním "Hello!" Za vesnicí zahneme doprava na cestu mezi poli, kterou jsme jeli první den s průvodkyní. Dojedeme až k mostu nedaleko "Moon Hillu" (skalního útvaru s kulatým otvorem, kudy lze za zvlášť příhodných podmínek uvidět měsíc). Pokračujeme podel řeky Nefritového draka (Yu Long He) až k vískám hned u Yangshuo. Tam kotví hodně převozníků na bambusových člunech. Žena jednoho z převozníků nás za jízdy na kole pronásledovala (běžela!) a přemlouvala k jízdě na voru. I přes její neodbytnost jsme si prosadili svou a jeli dál jen na kolech až k prastarému mostu Yu Long Qiao. Tam jsme poseděli, popovídali si se zvědavou majitelkou občerstvení a jeli dál ke druhému starobylému mostu. Chvíli nám dalo práci ho najít, stál totiž mimo cestu a už se nepoužíval, ale s pomocí místních jsme ho přece jen našli. Honza se pod jeho klenbou několikrát vykoupal a zpátky do Yangshuo jsme už jeli po silnici (asi 9km). Večeříme jako vždy na náměstí.

  
Bambusové vory na řece Yu Long za 100Y

Po pěšině podél řeky ke starému mostu

Úterý 6.7. (Z Yangshuo do Guilinu a na autobus do Kunmingu)
Ráno se probouzíme do hustého lijáku - naštěstí nás dnes čeká jen jízda autobusem a, jak doufáme, vlakem. V Guilinu zjišťujeme, že lístky vlakem do Kunmingu jsou na několik dní vyprodané. Na(ne)štěstí jsou před vlakovým nádražím soukromí dopravci a autobusy odtud odjíždějí každý den v půl sedmé večer. Koupíme lístky a jdeme už bez batohů na prohlídku města. Moc toho k vidění není, navíc lije jak z konve a tak se spokojíme s obhlídkou vysokých pagod na jezeře. Posedíme si 2h v pekařství nad kávou za hříšných 12Y a před odjezdem povečeříme v sichuanském bistru delikatesní kuřecí stehno na špejli (3Y) a tažené nudle. Asi hodinu pak čekáme na autobus, v sedm nás k němu dopravce konečně zaveze. Nestačíme se ale divit - namísto luxusního expresu nás vítá otlučený dvoupatrák s nakřáplým předním sklem, uvnitř je plno k prasknutí a puch jen těžko snesitelný. Řidič s naším agentem (tj. mužem, který nám prodal jízdenky) pak pár místních pasažérů vyženou z míst, abychom měli na čem jet. Postele jsou asi 40cm široké, krátké a tvrdé, pročůrané přikrývky s odporem rovnou odhazujeme do dolního patra, kde jsou okamžitě rozebrány místními. Pod jednou přikrývkou je schovaný nedojedený kus rýžové pochoutky zongzi... Vyjíždíme na cestu hrůzy. V autobuse se kouří při zavřeném okně, plive na podlahu, tamtéž se také odhazují odpadky, které již v mohutných nánosech hnijí a ke všemu ukrutně hlučí čínské video s historickým akčním filmem, žánrem, který je tu všemi tak oblíben. Zvuky, které film doprovázejí, nám trhají uši. Máme se na co těšit.