V Soutěsce skákajícího tygra (Hutiao Xia 虎跳峡) mezi dvěma pětitisícovými skalami protéká již poměrně mocná Yangzi, na tomto úseku však ještě zvaná Řeka zlatého písku (Jinsha Jiang 金沙江). Má to být jedna z nejhlubších a nejstrmějších soutěsek na světě. Její celková délka dosahuje 16km. Mohutné vody řeky se valí dnem soutěsky nezměřitelnou silou. Poměrně časté a nebezpečné jsou zde sesuvy půdy. Trek touto soutěskou už nyní ale v patří k velmi vyhledávaným turistickým zážitkům. Je docela snadno uskutečnitelný, po cestě je pohodlné ubytování a stravování.
Středa 21.7. Pryč z Lijiangu
Před dvanáctou se vystěhujeme z hostelu a poobědváme ještě ve Starém městě. V 13:30 už sedíme v autobuse
do Qiaotou. Tam nás nás řidič vyklopí před "Gorged Tiger Caffé", jehož majitelka (námi mylně považovaná za misionářku)
nás láká ven z autobusu. Nejdřív se tváříme dost nedůvěřivě - zvlášť na nabídku nechat si v jejím podniku batohy,
ale spolucestující Francouzi se tváří důvěřivě a tak rychle přebalujeme do jednoho
batohu, abychom zredukovali na minimum věci, které si vezmeme do hor. Druhý
baťoh s lehkou obavou ponecháme v kavárně do našeho návratu. Za 1 juan získáme mapu
a vyrážíme do terénu. Po chvíli bloudění procházíme přes školní hřiště, pak nalézáme traktorovou cestu i žluté
šipky podél cesty do hor. Asi po dvou hodinách chůze bahnitým svahem dorážíme do penzionu
"Naxi Family" (Naxi je jméno národnostní menšiny, která tento
odlehlý kout světa obývá). Hotýlek se ukáže jako nejlepší odpočívadlo na celé Tygří stezce. Členové rodiny nás hned vítají
erárními přezůvkami,
horkým čajem a žhavými uhlíky na ohřátí končetin. K večeři dostáváme úžasná míchaná vajíčka se smaženým
vepřovým, zdarma hranolky a la Naxi a polévku. Sprchy jsou zde na solární energii, to
znamená vlažné a studené.
Pod naším pokojem ve stáji řehtá kůň.
Čtvrtek 22.7. Z Naxi do Halfway Guest House
V noci prší. Snídáme Naxi jablečnou a banánovou palačinku. Paní domu nás vyprovází na cestu se slovy,
že když bude pršet moc, ať se neváháme vrátit. Loučí se s námi se zdvořilým
čínským "Man zou", neboli něco na způsob "Děkujeme a odcházejte
pomalu". Cesta je bahnitá. Začínáme stoupat do náročného úseku příznačně
nazvaného "28 zatáček".
Zdola přijíždí mladík a nabízí nám k pronajmutí koně na cestu do kopce. S díky odmítáme. Vystoupíme
si do 2600 m.n.m. sami. Dál už je cesta spíš s kopce. Okolní hory jsou
zahaleny mlhou. Dole burácí mocná Yangzi.
Několikrát údolím zaduní exploze dynamitu, kterým dole silničáři hloubí tunel. V příkrých svazích to nahání hrůzu
- očekáváme kameny svištící dolů nad našimi hlavami. Naštěstí marně.
Stále prší. Na oběd se stavujeme v "Tea Horse Guest House". Rozprší se
ještě víc. Když déšť pomalu ustává, vyrážíme na další cestu. Potkáváme několik místních s velkými deštníky.
Asi kolem páté přicházíme do "Halfway Guest House", kde se ubytujeme v dvoulůžkovém pokoji za 30Y. Dorážejí
i další cestovatelé. Francouzský pár přichází do půl těla a naprosto promočený. Japonci při jídle mlaskají.
Hlasitá čínská výprava. Německý pár. Navečer vytvoříme nečínský stůl a probíhají rozpravy o cestách. Francouzi
šíří hrůzyplné zprávy: v Litangu na vysokohorské silnici do Sichuanu před dvěma týdny podřízli dvěma Francouzům krky.
Dál: dolní cesta se svezla do řeky. Je velmi nebezpečné přecházet kritické místo. Navíc nejde elektrika.
Teplá sprcha nebude. A my nemáme baterku. Noc plná děsivých snů o nejisté budoucnosti je korunována hrůzou
z nemožnosti si v naprosté tmě dojít na záchod.
Pátek 23.7. Z Halfway Guest House do Zhongdianu
Ráno vstáváme a před osmou balíme. K snídani je jablečná palačinka a jablečný koláč -
"apple pie".
Vyrážíme spolu s Němci (Jürgenem a Alex) a 4 Číňany a paní domu dolů na cestu směrem na
Qiaotou. Včerejší diskuse s Francouzi nás všechny vystrašila. Sklesáme asi 250 m na cestu
a po diskusi o ceně se svezeme 5 km džípem (3Y/osobu). Pak přichází ono kritické místo.
Na silnici před tunelem spadalo kamení. Asi na 15-ti metrovém úseku je přerušený
provoz. Paní domu "Half way" nás informuje,
že je to opravdu velmi nebezpečné a vzápětí rychlým během místo překoná.
Další místní usedlík, starý dědula, hned za ní.
Jeden po druhém odbíhají i Číňani. Když je řada na nás, zmocní se nás nervozita. Nakonec ale
všichni zdárně oddychujeme v tunelu. Na druhé straně čeká parkoviště. Odtud
na chvíli sestupujeme až k řece. Voda se tam vaří a mele strašlivou silou. Vystoupáme opět na parkoviště a ujdeme
asi 500m
na místo, kde se silnice propadla do řeky. Zbývá z ní asi 1.5 metru široký
pruh. Po překonání tohoto místa
nasedáme s Němci do dodávky směrem na Qiaotou za 20Y. Tam se rozdělíme. Přebalíme batohy u Marge (tzv. misionářky).
Spořádáme oběd a jdeme čekat k severní výpadovce na autobus. Za půl hodiny přichází i Němci.
Půl hodiny nato odjíždíme jen my dva autobusem do Zhongdianu. Pro čtyři už
totiž místo nebylo.
