Deqin (德钦) je vysokohorské městečko v nadmořské výšce 3550 m. n.m. Na východ od Deqinu se nachází provincie Sichuan 四川 , na západ Tibet a na jih Barma. Vůkol se tyčí 3 posvátné šestitisícové vrcholy "Kawa Karpo", ztělesňující tibetská božstva. Ještě nikdy nebyly zdolány. Krajina kolem je velmi hornatá. Daleko v údolí se dere ještě mladý Mekong na svém horním toku.
Neděle 25.7. (Z Zhongdianu do Deqinu)
Autobus do Deqinu jede i v poledne, takže pohodlně balíme a směřujeme na nádraží. Tři
čtvrtě hodiny před odjezdem autobusu
si sedáme do nádražní restaurace. Jídlo však dostáváme až za 25 minut. A rýži do našeho odchodu nedostaneme vůbec.
Protestně platíme jen 10Y namísto 16. V autobusu nás čekají opět zadní sedadla. Sousední místo vedle příjemné slečny však
záhy obsazuje smrdutý vesničan. Kuřák bez dokladů před námi odklepává cigaretu na naše batohy. Jana do dvou hodin musí
pozřít Kinedryl. Poprvé během našich cest v Číně. Zbytek cesty pak prospí, jen občas zahlédne bělostné špičky
pětitisícovek kolem nás. Honza je maximálně nespokojen s našimi místy (nemáme okénko) a ze zoufalství fotí přes zadní sklo autobusu.
Do Deqinu přijíždíme před 18. hodinou. Řidič bohužel na žádných vyhlídkových místech nestaví. Ubytujeme se v hotelu Dexinlou
na střeše. Večeříme moc dobré obilné nudle. Honza se v obchodě u Muslima zakouká do obří dýky za 60Y.
Pondělí 26.7. Průsmyk směrem na Zhongdian
Ráno vstáváme v 6h a balíme věci na výlet. Je trochu pod mrakem a tak se rozhodujeme pro výlet autobusem
do nejvyššího průsmyku (asi 4400 m.n.m) směrem zpět na Zhongdian. Autobus jede v 7:30 a stojí
nás oba 22Y. Když
vyjedeme, mraky se trochu rozptýlí. Asi po 6 km stavíme u řady pagod. Řidič si jde zapálit větévku za dobrý
průběh cesty. Z mraků vykukuje jeden ze šestitisícových posvátných vrcholů. Fotíme. Po další hodině jízdy jsme
na místě. Okolní krajina je mírně zvlněná a s výhledem na pětitisícový hřeben. Vylézáme na malý kopec a na paloučku
odpočíváme. Čekáme asi 3 hodiny, než hřeben úplně vyleze z mraků. Mezitím jíme a píšeme deník. Pak vycházíme velmi pomalým
tempem podél drátů elektrického vedení údolím směrem na Deqin. Co půl hodiny děláme jídelní, picí a
fotící přestávku.
Je tu naprosté ticho, které jen občas naruší motor auta projíždějícího po silnici. V dáli je občas slyšet cinkot
kravích nebo jačích zvonců. Scházíme do údolíčka s malým potokem
uprostřed. Tu a tam je k vidění místní stavení - spíš stan nebo chýše.
Kolem nich štěkají psi. Ještě že jsou drženi na řetězech. Kolem 16.h už
jsme v průsmyku a čekáme na autobus
do Deqinu. Asi za půl hodiny kolem nějaký autobus projíždí. Máváme. Z autobusu vystupuje skupina korejských
geologů. Platí si autobus sami, ale vezmou nás s sebou. Sjíždíme zpět do údolí. U řady pagod ještě čekáme asi
20 minut na druhý autobus s korejskými geology. Mají se tu sejít ke společné
přednášce, patrně o geologickém složení okolních kopců. My mezitím pozorujeme
krásnou horskou scenérii. Náladu nám ale zkazí jeden turista - fotograf, který domorodé stařenky obcházející pagody s
modlitebním mlýnkem fotí ze 40 cm vzdálenosti. A ještě je diriguje do různých
pozic, aby to na fotkách líp vypadalo. Říkáme si, že než tohle, budeme mít
raději fotky o něco horší. Po přednášce odjedeme do města. Dáváme
si výbornou večeři a jdeme spát. Ve 2 v noci se na nás dobývá opilý bratr provozovatelky hotelu. Spletl si pokoj
- dozvídáme se ráno.
Úterý 27.7. K výhledu na posvátný vrchol Kawa Karpo
Plánovaná ranní vycházka na pozorování východu slunce se nekoná. Před desátou se na autobusovém nádraží
dozvídáme, že do 10km vzdáleného kláštera Feilaisi (飞来寺) žádné autobusy nejedou. Jsme nuceni vzít si taxík
za 20Y. Když dorazíme k řadě pagod, nijak zvlášť nás klášter nezaujme. Vydáváme se po silnici asi o 4 km dál.
Odhaluje se hluboké údolí Mekongu. Postupně z mraků vystupuje i protější hřeben Kawa Karpo. Ve stínu
borovice trávíme 3 hodiny pozorováním horstva a čtením průvodce. Pak se vracíme k pagodkám a navštěvujeme
i malinký klášter, kde zavěšujeme praporky. Pak asi 2,5 hodiny jdeme zpátky do města. Kupujeme Janě
stříbrný tibetský šperk (za 40Y)
a Honzovi nůž (dnes již stojí 35Y - skoro o polovinu méně než předchozí
den - změnil se totiž prodavač:-).
Středa 28.7. (Zpět do Zhongdianu)
Vstáváme, balíme, naloďujeme se a odjíždíme. Pomalým tempem dorazíme do Zhongdianu ve 14:00.
Cestou je ještě přestávka na oběd v Benziwanu. Na našem oblíbeném hostelu pereme. Sledujeme DVD (mají tu přehrávač!)
a odpočíváme.