Litang 理塘
Po většinu roku je to jen jedno z mnoha šedivých měst ve stepích na tibetsko-sichuanské hranici, kde žije velmi silná populace Tibeťanů. Rozprostírá se na zelených pláních v nadmořské výšce 4680 m.n.m. Město po jeho délce rozděluje prašná silnice a kolem ní se soustředí veškerý společenský život. Jsou tu malé obchůdky s potravinami, jídelny a hlavně obchody s potřebami pro honáky, kteří se sem sjíždějí jednou za čas z okolních stepí, aby tu nakoupili vše, co nejsou sami schopni vyprodukovat či směnit. Obzvlášť v kurzu tu jsou černo - žluto - růžově čalouněné matrace, pestrobarevné hedvábné šály, modlitební praporky, barevné misky na jačí čaj a pak bohatě tepané stříbrné šperky. Ať už jde o neuvěřitelně těžké náušnice nebo masivní ornamenty vplétané do havraních vlasů Tibeťanek nebo připevňované na různé součásti oděvu. Málokterý muž pak odolá postříbřeným nebo pozlaceným dýkám s tepanou pochvou. Ty jsou tu totiž součástí výbavy každého muže a Tibeťané (jako jedni z mála obyvatel Číny) mají právo tuto zbraň nosit na veřejnosti za pasem. Měli jsme to štěstí, že jsme se v Litangu ocitli první týden v srpnu, kdy se tu konají proslulé jezdecké závody. Několikatisícové městečko tak na necelý týden naprosto ochromí příval účastníků závodů, kteří se usídlují na louce za městem v provizorním stanovém městě. Stovky bílých stanů vysokých až 5 metrů jsou vidět na zelené planině jako bílé tečky na desítky kilometrů.

Středa 4.8. (Z Daochengu do Litangu)
Vstáváme za kuropění a ještě za tmy vycházíme k nádraží. Nebe je černošedé, kolem je ticho a chladno. V autobuse na nás podle očekávání zbudou poslední dvě sedačky úplně vzadu, takže se pro jistotu preventivně vyzbrojujeme Kinedrylem. Cesta trvá jen něco přes tři hodiny, už z dálky vidíme v údolí před námi bílé stany. V Litangu to vře, na silnici je zácpa, všichni na sebe zuřivě troubí a hluk se dá jen stěží vydržet. V hostelu, kam podle průvodce zamíříme, využívají vysoké poptávky a žádají 100Y za horší pokojík. Nedáme se a za chvíli Honza statečně nalézá luxusně zařízený pokoj s televizí v Litang Bingguan (=Hotel Litang) za 80Y. Později se ale ukáže, že ani v takto luxusním podniku nejsou sprchy, ale jen umyvadlo na společném záchodku na chodbě... Kolem poledne vyrážíme na hlavní pláň asi tři čtvrtě hodiny za městem a skoro celé odpoledne strávíme pozorováním koňáků na odlehlé části louky. U hlavní tribuny právě probíhá jakési taneční představení, ale diváků je moc, výhled žádný a hudba zní až příliš budovatelsky. V pozdním odpoledni se trousíme s davy do města, kupujeme dvě čajové misky za 24 Y a hledáme místo, kam bychom si došli na večeři. Hned za rohem hotelu nalézáme vývařovnu a dáváme si oblíbený smažený bůček a lilek. Obojí však kvality restaurace v Daochengu zdaleka nedosáhne. V našem nadstandardním hotelovém pokoji se večer myjeme ve škopku. Od horského sluníčka máme ukrutně spálené obličeje, pálí každá grimasa...

  
Širé pláně litangské

Čtvrtek 5.8. (Hlavní den festivalu - alespoň pro nás)
Kolem desáté přijíždíme taxíkem na závodiště, kde už jsou v plném proudu závody nebo spíš přehlídka dovedností tibetských honáků. Před startovištěm se vzlíná prach z udusané hlíny, vydatně okořeněný pachem koňské moči. Koně jsou nervózní a svou nekontrolovatelností děsí všudypřítomné fotografy (téměř výhradně cizince). Jezdci na závodišti ale oře nebojácně krotí a předvádějí obdivuhodné výkony - nejčastějším cvikem je záklon a rozpřažení rukou k zemi a to za plného trysku. Ukáže se, že jde o nácvik na sběr bílých hedvábných šál, který představuje oblíbenou disciplínu. Střílí se na terč (lukem, pistolí i puškou se slepými náboji) a publikum vděčně odměňuje zdatné jezdce výkřiky obdivu, které si nezadají s indiánským válečným pokřikem. Zato neúspěšní soutěžící sklízí nemilosrdně jízlivý posměch. Odpoledne se nám podaří ukořistit místa k sezení na tribuně, odkud přihlížíme závodům v osedlání jaků a tlučení jačího másla na čaj. Po dramatické chvilce, kdy obrovití jakové na chvilku vypoví poslušnost a vrhnou se směrem k nic netušícímu obecenstvu, následuje zábavný závod v nošení sudů s vodou na zádech (polovina účastníků závod nedokončí pro obtížnost nebo prostě proto, že se jim celý náklad vylije). Konečně se soupeří ve zvedání asi metrákového pytle s obilím.

Závodník s běloušem

  
Koňákovo odpolední spočinutí na pláni

  
Tibeťanky s tradičními masivními šperky 

  
Zvědaví diváci na improvizované tribuně; osamělý bělouš

  
Krocení vzpurného hřebce;  žena v čepici s oranžovým chocholem

  
Zvědavci a mladý jezdec

  
Exhibice ve sbírání šátků ze země za jízdy

  
Došlo i na střílení do terče, samozřejmě se ho ujali pouze zkušení stařešinové

  
Sedlání koně; přicházejí osedlaní jaci a zábava může začít

  
Jak odmítá poslušnost; nakládání vaků na jačí hřbety

Pátek 6.8. Festival je u konce
Když po desáté hodině dopoledne přijdeme na závodiště, zjistíme, že tu nečekaně probíhá závěrečný ceremoniál. Poté, co vítězi obdrží své trofeje (s prvním místem se dokonce pojí odměna ve výši 10.000Y), shromáždí se všichni diváci i soutěžící  na centrální planině a za zvuků reprodukované hudby se vrhnou do víru tance. Po jedenácté organizátoři prohlásí festival za ukončený. Zarazí nás to, protože někteří lidé nám po cestě tvrdili, že tahle událost trvá i několik týdnů. Nevíme, co si najednou počít a tak se pomalu vlečeme po pláni zpátky do města. Cestou nás rozptýlí 2 mniši a  jejich 2 hosté, kteří nás pozvou na malý piknik na louce. Odmítají se však bavit čínsky a tak nám nezbývá, než se dorozumívat anglicky. Mniši jsou ale nejspíš začátečníci, takže se bavíme spíš zuřivou gestikulací a smíchem. Ochutnáme nabízené ovoce i sladkosti a upíjíme s nimi z plastových kelímků Sprite a Coca-Colu. Výše postavený mnich mezitím vyřídí několik hovorů svým zánovním mobilním telefonem "Véčkem" a nakonec i se svým řádovým bratrem odjede do kláštera na silné naleštěné motorce. Přemýšlíme, jestli  mladí mniši žebrající ve městě patří ke stejnému klášteru. Odpoledne z velké části strávíme v internet café a nakonec nám to nedá a vypravíme se do kláštera s tibetským jménem Chöde Gompa, který byl vybudován jako sídlo 3. dalajlámy. Zjišťujeme ale, že nejlepší výhled se nabízí z dálky, kdy je vidět celý rozsáhlý komplex. Zblízka už totiž jednotlivé stavby tak pozoruhodně nevypadají. Povečeříme ve stejném podniku jako předešlý den, ale tentokrát je návštěva spíš zklamáním - v hovězím guláši s brambory jsou nestravitelné kusy masa a konečný účet je z neznámých důvodů vyšší o 10Y. Už se začínáme těšit do Kangdingu, kam máme namířeno další den ráno.

  
Parkující mniši; "šálování" vítěze turnaje

Šťastný vítěz závodu

  
Závěrečný ceremoniál; tanec létajících rukávů (tak jsme si jej aspoň nazvali my)

  
Mužská část tanečníků v zářivě žlutých hedvábných košilích, brokátových vestách a kožešinách dravých šelem

Tanečnice

  
 Místní krásky s tepanými šperky

Tři sestry v modrém se při slavnostní příležitosti závodů fotografují

Piknik s mnichy na planině

  
Závody končí; na traktoru se závodníci vracejí domů s veškerým vybavením

Klášter Chöde Gompa nad Litangem

  
Klášter zblízka

Sobota 7.8. Cesta hrůzy do Kangdingu
Hrůza nás jímala už ráno, kdy jsme se v naprosté tmě ubírali k autobusovému nádraží. Obávaní hrdlořezi, před kterými nás před pár dny varovali francouzští cestovatelé, naštěstí ještě asi spali. K autobusu přicházíme s předstihem. Pak ale následuje asi půlhodinová okružní jízda městem za cestujícími s platnými jízdenkami, kteří postávají na nejrůznějších nárožích a v různých intervalech přicházejí na místa, kudy autobus obvykle projíždí. Všechny jízdenky jsou kvůli festivalu dávno  vyprodané a řidič si tak netroufá někoho ve městě zapomenout. Po čtyřech okruzích se zdá, že jsme konečně všichni. Udeří sedmá hodina a autobus vyráží na cestu. Drkotáme se po silnici vedoucí mezi zelenými kopci, na kterých se pasou celá stáda jaků. Spolucestující snášejí cestu bez problémů, na rozdíl od minulé cesty nikdo nevolností netrpí. Udivuje nás i to, že čím víc se blížíme civilizaci, tím horší je stav silnice. Několikrát se zužuje do jednoho pruhu a tak musíme zastavit a dát přednost protijedoucím. Okolo silnice napočítáme snad sto dělníků, pracuje asi tak čtvrtina, většinou jde o ženy. Muži klábosí, pokuřují a opírají se o lopaty. Ve čtyři odpoledne konečně dorazíme do Kangdingu. Ubytujeme se v hotelu Black Tent v tibetském stylu, kde už zbývá jen poslední pokojík v přízemí, spíš je to takový improvizovaný čajový salónek, kam se smíme nastěhovat až po zavírací době v 21 h. Mezitím se projdeme městem, které se očividně rozrostlo  v posledních 50ti letech díky silné vlně přistěhovalců čínského původu. Hlavní ulice tohoto tibetského horského  města je lemována vysokými železobetonovými domy a moderními obchody a nijak se neliší od jiných čínských měst. V jedné optice tu Janě zdarma (!) spraví brýle. Původní tibetský vliv tu připomínají hlavně kláštery, jeden z nich v blízkosti hotelu i navštívíme. Večer usínáme na sedačkách našeho čajového salónku a z vedlejšího baru k nám doléhá hlasitý smích hostů.

Neděle 8.8. Na cestě 2: Z Kangdingu do Chengdu
Ráno se na nádraží radši dopravujeme taxíkem. Odjezd je tentokrát přesný. Po 1,5 hodině jízdy autobus na dvě hodiny musí zastavit - silnice je totiž průjezdná jen v jednom směru. Za dvě hodiny čekání přijede z protisměru všehovšudy asi 20 aut. Nikdo neví, jak dlouho bude nucená zastávka trvat a tak si netroufáme si cokoli objednat ve vedlejší restauraci. Nakonec se odhodláme sníst aspoň instantní nudlovou polévku. Několikrát vznikne panika, řidič nažene cestující zpět do autobusu, zavře dveře, čeká na odjezd, ale dál se nic  neděje. Jen teplota v autobuse stoupá. Nakonec naštěstí odjedeme. Cestou se ale musíme vyhýbat autům v protisměru, která během předchozích dvou hodin (!) nějak nestihla projet. Ve dvě hodiny odpoledne stavíme na oběd. Je pěkné vedro a jedna z dívek prodávajících nakrájené melouny u silnice namísto větráku používá chrousta napíchnutého za nohu na stéblo. Křídla brouka  zoufale se snažícího vymanit se ze svého zajetí tak jeho majitelce poskytují chladivý závan vzduchu. Po příjezdu do Chengdu se ubytujeme hned za autobusovým nádražím v Dopravním hotelu. Maličký pokojík s větrákem pořídíme za 80Y.