Leshan 乐山
Leshan se proslavil největší sochou Buddhy na světě (čínsky Dafo 大佛), která se tyčí do výšky 71 metrů.
Byla vytesána do skály již v 8. století a od té doby neustále bojuje s erozí.
Pro zajímavost Buddhovy uši jsou dlouhé 7 metrů a palec u nohy měří úctyhodných
8,5 metru. Leshan je vzdálen asi 2h pohodlné jízdy autobusem z Chengdu.
Středa 11.8.
Ranní vstávání opět skončí nevalně, kolem 10 hodiny přicházíme na autobusové nádraží. Cesta trvá 2 hodiny
a ve 13 hodin konečně v Leshanu nalézáme levný trajekt (stojí jen 3Y namísto turistických trajektů
účtujících si 30Y, zato je ale těžší najít to pravé nástupiště) a
plavíme se na protější břeh k Buddhovi. Výhled znemožňuje mlha hustá tak, že by
se dala krájet, a z druhého břehu tak k našemu zklamání není vidět téměř nic.
Ale z několikametrové vzdálenosti Buddhu přece jen jakž takž spatříme. U chrámu Wuyou Si
乌尤寺 kupujeme dvojlístek do celého
komplexu za poměrně vysokých 70Y na osobu. Chrám nás nijak zvlášť nenadchne, slovutná hala s dvěma tisíci terakotovými mnichy
je velkým zklamáním - rozhodně se nepodobají proslulé terakotové armádě Prvního
císaře v provincii Shaanxi -
jsou totiž natřeni pestrými barvami a podobají se spíš sádrovým trpaslíkům. Příjemně vypadají jen altánky na skalisku s výhledem na
město Leshan a přilehlé okolí.
Sestupujeme pak do prolákliny pod námi, překračujeme řeku po obloukovém mostu a opět stoupáme až
k Buddhově hlavě.
Davy turistů cestou houstnou, vzduch také. Načervenalá skaliska rozpaluje minimálně 35-ti stupňový vzduch na teplotu sauny. Lije z nás proudem. U Buddhovy hlavy pózují turisté se zdviženou rukou a roztaženými prsty, aby to vypadalo, že jeho svátost lechtají v uchu. Vystojíme asi hodinovou frontu v ukrutném parnu a teprve pak můžeme sestoupat po schodech tesaných do skály na prohlídku podél Buddhova statného těla. Začneme zleva a jednosměrnou cestou pokračujeme podél Buddhova pravého boku vzhůru. Stejně učiní denně tisíce a tisíce turistů. Po prohlídce spěcháme vzhůru k prvnímu chrámu, abychom stihli poslední trajekt v 5 hodin. Loď má ale asi půlhodinové zpoždění a nakonec přijíždí vyhlídkový škuner za 10Y. Ten na několik minut zastaví v těsné blízkosti Buddhy a tak můžeme zuřivě docvakat poslední záběry. Mlžný opar se během dne naštěstí rozplynul. Jen co opustíme vyhlídkové místo, spustí se bouřka a ohromné kapky nás zaženou dolů do podpalubí. Ve městě se bleskurychle navečeříme a v 18:30 už vyrážíme autobusem zpět do Chengdu. Po návratu se ještě vydáme do restaurace, kterou jsme den předtím náhodně objevili v aleji za hotelem. Servírují tu ujgurské (tj. muslimské) speciality: obrovité talíře se skopovým nebo kuřecím masem, brambory a tunou chilli papriček. Objednáváme si kuře na pivu a už se nemůžeme dočkat. Ukáže se ale, že pálivost pokrmu dost znemožňuje jeho pravé vychutnání, Honzovi se co chvíli z očí řinou slzy a občas nevíme, jestli je jídlo tak horké nebo jen pálivé. V závěrečné fázi už máme chuťové pohárky úplně vypálené. Dlouho očekávaná večeře se tak spíš dá zhodnotit jako menší fiasko. Na místě je třeba vzpomenout též nejhorší gastronomický zážitek našich dosavadních cest. Zatímco bojujeme s kuřetem na pivě a chilli, kolemjdoucí bezdomovec neváhá připravenými hůlkami zalovit v sudu se splašky stojícím před restaurací a před našimi zraky hladově usrkává nudle plovoucí v hnědé břečce...
