Čekání na půlnoční vlak na hlavním nádraží v Taipeji
| << předchozí | Den 1. Sobota 22.11. |
následující >> |
O půlnoci z pátku na sobotu jsme vyjeli z taipejského hlavního náraží směrem na Jia Yi 嘉義, městečko víc než 200 km jižně od Taipeje, které je zároveň pomyslnou branou do národního parku Ali Shan a následně i cílového Yu Shanu, ležícího v severozápadní části ostrova..
Do Jia Yi jsme dojeli zhruba po pěti hodinách strastiplné jízdy ve vlaku asi tak 40 let starém s minimálním prostorem na nohy a navíc s neurotickým důchodcem za zády, který nás neváhal rozhořčeným poklepáním na Honzova záda ihned upozornit, že naše konverzace ho ruší ze spánku, a to i přesto, že ustavičné drnčení vlaku po pražcích a nesnesitelný skřípot brzd ve stanici s ním ani nehnuly. Po příjezdu jsme se museli odměnit vydatnou snídaní, protože řízky, které nám na cestu usmažila Karolína, jsme jako správní čeští turisté zkonzumovali okamžitě po nástupu do vlaku.
V půl deváté jsme nasedli na hlavní atrakci naší cesty do hor - speciální turistický vláček (fungující už od doby japonské okupace), který nás za pomoci vzadu(!) umístěné lokomotivy asi za čtyři hodiny vytlačil do výšky přes 2000 m.n.m. (při vzdálenosti tak 78 km - kam se hrabou slovenské zubačky!). Cesta vzhůru byla pojata téměř jako vyhlídková trasa - vlak mohl jet tak 20 km v hodině, takže jsme si pomalu ubíhající krajinu stihli detailně prohlédnout a to dokonce za zvuků akustické hudby s čínskými motivy linoucí se z reproduktorů ve vagónech.
Zatímco po dobu cesty vlakem se počasí tvářilo rozumně a přívětivě, s blížícím se časem výstupu jsme se halili do stále hlubší mlhy, kterou pak ještě doprovodil pěkný lijavec na uvítanou ve výstupní stanici.
Aby to nebylo málo, strážci národního parku si před opuštěním nádraží vyžádali povinné vstupné a tak spolu s jízdenkou na vlak jsme za výstup do Ali Shanu hned vyklopili každý 550 NT (cca 450Kč). Na druhou stranu nás pak ale několik dalších dnů v horách nestálo zhola nic.
Z nádraží jsme se vydali po klikatící se silnici k místu, kde jsme měli přenocovat a druhý den odtud vyrazit pod vrchol Nefritové hory. Bohužel se ukázalo, že naše pláštěnky přes batoh (alias ponča výhodně zakoupená při otevření českobudějovického supermarketu Lidl...) jsou zcela nevyhovující a tak jsme ve vytrvalém deštíku od pasu dolů pěkně promokli. Večer jsme zjistili, že také některé rezervní oblečení v batozích navlhlo. To nám ten výlet pěkně začíná...
| << předchozí | následující >> |