Zamračené kopce po ránu, naše stanoviště
| << předchozí | Den 2. Neděle 23.11. |
následující >> |
Po deštivé noci jsme v chladném ránu s malým zpožděním vyrazili na cestu pod Yu Shan. První úsek vedl asi 8 kilometrů vzhůru po silnici až k odbočce pod vrchol s libozvučným názvem Lulin 鹿林 (alias Jelení les). Cestu nám zpestřili místní makakové, vyhlížející turisty na parkovišti a dalších frekventovaných místech u silnice. Jedna rodinka dokonce narušovala plynulost silničního provozu čekáním na potravinové dary v jednom z ohybů silnice a přes výslovný zákaz na cedulích téměř každé auto u ní zastavilo, aby opicím hodilo alespoň kus toustového chleba.
 |
 |
 |
Od odbočky jsme pokračovali bezmála kolmo vzhůru bambusovým porostem k výše zmíněné hoře a zelenající se roklinou jsme pak došli až ke vstupu do parku - kontrolního místa Tata Jia 塔塔加. Tam mělo teoreticky dojít ke kontrole našeho povolení ke vstupu do parku, které nám Honza Beran tak složitě vyběhal. Vzhledem k mizernému počasí jsme ale na žádného strážce pořádku v místě nenarazili a vydali se dál k chatě pod Nefritovou horou.
Výstup byl poměrně vysilující - zdolali jsme asi 1200 výškových metrů, takže jsme si docela oddychli, když se před námi objevily siluety horské chaty, u níž jsme měli rozbalit své stany. Chata byla zdánlivě zaplněna až pod střechu desítkami dychtivých horalů, kteří se ubytovali v jejích tmavých pokojích - my jsme ale hrdinně přenocovali na posledních dvou volných místech vyhrazených pro stany. V noci se pořádně ochladilo, navlekli jsme se do veškerého našeho oblečení, včetně čepic a rukavic. Musela jsem ocenit i teplý rolák, který pro tuto příležitost Honza zakoupil pouze za 50 NT v taipejském second handu, přestože jsem se původně dost bránila vzít žluto-zeleno-oranžový svetřík vůbec na sebe...
| << předchozí | následující >> |