Naše stanoviště u chaty
| << předchozí | Den 3. Pondělí 24.11. |
následující >> |
Ze stanů vylézáme do studeného zamlženého rána. Honza Beran neztrácí optimismus a prorokuje na poledne modrou oblohu (a to mu zůstane až do konce naší výpravy). My ostatní jsme v názoru na změnu počasí trochu zdrženlivější. Každopádně cesta dnes vede přes nejvyšší vrchol nejen Taiwanu, ale i východní Asie - Yu Shan. Ten se tyčí do výše bezmála čtyř tisíc metrů. Vzhledem k tomu, že se nacházíme téměř přesně na obratníku, je i ve výšce 3500 m.n.m. několik stupňů nad nulou. Přesto, když v přístěnku chaty maximálně oblečeni vaříme snídani, je nám pěkná zima. Místní kuchař k našemu naprostému úžasu chodí naboso v pantoflích. Celé ostatní osazenstvo chaty ale má na sobě špičkovou horolezeckou výbavu.
Vydáváme se zdolat asi 500 výškových metrů, které nás dělí od vrcholu. Procházíme hustou mlhou a mrholením, na vrcholu nás pak zastihnou kroupy. Nevidíme žádné známky toho, že by se počasí mělo změnit k lepšímu a tak zase rychle scházíme dolů sutí lemovanou železnými sloupy a řetězy.
Krajina pod Yu Shanem se mění jako mávnutím kouzelného proutku - asi po dvou stech metrech mizí kamení a nastupuje klasická vysokohorská vegetace, zpestřená keři rododendronů, které nemají daleko k našim klečím - alespoň vzrůstem. Bohužel sezóna, kdy rododendrony rozkvétají je ještě daleko a tak jsme o tuhle všemi barvami hrající podívanou ochuzeni. O kus dál už zase potkáváme borovice a bambusy. Nakonec sestupujeme do údolí, v jehož středu teče řeka, kterou musíme hned několikrát přejít. Jako mnohem větší nepříjemnost se ale jeví odbočky z trasy způsobené sesuvy půdy ve svazích, takže si musíme pár set výškových metrů zajít, abychom mohli pokračovat ve vytyčeném směru.
Posledních pár kilometrů vede stezka stále ve stejné výšce vyšlapanou cestičkou ve svahu, odkud se před námi otevírá výhled na zelenavé kopce rokliny pod horou Batongguan. Krajina nabírá zase úplně jinou podobu, zelená se střídá s odstíny žluté a světle hnědé a většinu porostu tvoří jen tráva, z níž k nebi trčí osamělé pahýly stromů. Celí natěšení docházíme na rozcestí ke kilometrovníku, kde se má nacházet i naše další nocležna, ale namísto chaty na nás čeká jen upozornění o nebezpečí požárů, které před pár lety pohltily i naši chatu. Nezbývá než pokračovat ještě tři kilometry k přístřešku Guan Gao.
| << předchozí | následující >> |