<< předchozí

Den 8. Sobota 29.11.

následující >>
Návštěva domorodé vesnice a plavba po jezeře

V závěrečný den našeho putování centrálním Taiwanem opouštíme pohodlí poloprázdného kempu a přecházíme do domorodé  vesnice Dehuashe 得化社, alias dalšího turistického centra na březích jezera. Při samém vstupu nás čeká improvizovaná expozice na dvorku za prvními domy, která má zájemcům  přiblížit reálie života původních obyvatel těchto končin. Míra improvizace je opravdu hodně vysoká, celá sláva se odehrává asi na třech metrech čtverečních uprostřed betonového dvorku. Tamní obyvatelé se nás ještě pokoušejí přemluvit, abychom se navlekli do zapůjčených růžových oblečků a nechali se vyfotit v kánoi. S díky jejich dobře míněnou nabídku odmítáme.


Ukázka vesnice původních obyvatel v taiwanském stylu - jak Honza B. výstižně tvrdí,"...prostě normální vopičárna" - s jeho výrazem pak na Taiwanu ještě počastujeme nemálo turistických atrakcí...

Kouzlo zbytku vesnice pak spočívá v bezpočtu obchůdků s turistickými suvenýry a do většiny z nich nakonec i ochotně zavítáme. Za zmínku stojí hlavně místní obchod čajem, který už předchozí den objevili Honza B. s Karolínou a zakoupili tam údajně velmi kvalitní zelený čaj. Jejich doporučení jsme neodolali a  vydali se znovu na ochutnávku. Z družného rozhovoru s majitelkou vyplynulo, že čaj se pěstuje na svazích alishanského národního parku. Také jsme vyslechli legendu tradovanou mezi obyvateli její vesnice o bájném jelenovi, který lovcům jejího kmene ukázal cestu k jezeru a dovedl je do jejich dnešního domova.


Ochotná majitelka obchodu, kde jsme zakoupili delikatesní čaj Gao Shan (Vysoká hora)

Z čajovny už nás pak nasměrovali zřejmě ke svým příbuzným do jídelny naproti, kde jsme se vydatně posilnili na následující okružní plavbu po jezeře.


Děti jako pomocná pracovní síla jsou k vidění dost často, tenhle chlapeček byl pověřen nakládáním rýže do misek, ostatní pak obstarala jeho nerudná matka

  
V přístavišti, prodavač mořských plodů (nebo co to je za havěť)


Naloďování do pronajaté loďky

  
Plavba probíhá zdárně, kapitánka však neochvějně žene loďku vpřed, aby už od nás měla pokoj - uháněla s námi jak  o závod, i když to vůbec nebylo nutné, zastavila nám sice na "ostrově", kde ale bylo možné ujít asi jen 15m po uměle vybudovaném molu, jinak byl nepřístupný - šlo prý o pozůstatek pevniny před vybudováním umělé přehrady za japonské okupace.

<< předchozí následující >>