Po ránu
Ráno se kolem sedmé probouzíme do slunečného dne. Na okolních stromech se snažíme usušit navlhlé oblečení. Honza se mezitím mokrým lesem v pláštěnce a sandálech prodírá v naznačeném směru ke zdroji vody. Naštěstí je voda úspěšně nalezena asi 200 metrů od stanoviště. Tenhle den nás má čekat nejvyšší převýšení výletu - 1000 m. Ale délka trasy je asi jen 2 km, takže to nakonec není příliš náročné. V poledne dáváme pauzu na druhém tábořišti. Bohužel je bez vody. Jinak je to ale velmi pěkný palouk.
Pahýly stromů
Výhled do údolí, ze kterého stoupáme
Postupně vycházíme z lesa na bambusem porostlé louky.
Zrovna rozkvétá spousta azalkových keřů.
Kolem třetí hodiny dorážíme k chatce s tůňkou.
Horská chatka je ale zklamáním a tento chlívek z vlnitého plechu a odpadky
uvnitř je překřtěn na kozí chatku. Stavíme stan a podle mapy se vydáváme hledat
vodu. Vodu z tůňky se nám moc pít nechce. I když vypadá čistě, je to přece jen
stojatá voda. Mapa tvrdí - do 10ti minut snadno nalezitelný spolehlivý zdroj vody.
Po dvouhodinovém hledání to nakonec vzdáváme a pijeme převařenou vodu z tůňky.
Před soumrakem přijde mlha, která halí okolní borovice do přízračného oparu.
Jako na obrazech.
Večer si rozděláme táborák a sušíme mokré ponožky a boty. Vyuzeni ohněm
jdeme spát do ještě vyuzenějšího stanu.
Jana s rozkvetlými azalkami
Borovice v mlze - jak na japonské krajince