Vstáváme před šestou. Vydáváme se na menší výlet bez batohů. Měli bychom zahlédnout i stolovou horu, která je na fotkách z parku často k vidění. Ta je nakonec na obzoru viditelná jako nepatrný vrchol. Prodlužujeme procházku k dalšímu z jezírek a ještě kousek za něj a pak se vracíme ke stanu na časný oběd. Fotíme jezírko a okolí. K vidění je i improvizovaná kaplička předků pod jedním stromem. Balíme. Vycházíme směr vrchol a asi po hodině a půl na něm opět staneme. Znovu fotíme rododendrony. Kdo by odolal.
Na ranní vycházce
Stanoviště
Jezírko
Znovu jezírko, vpravo kaplička předků v plechovém obalu nejspíš
od klimatizace
Křivolaké stromy
Ještě jednou vrcholové rododendrony
Pomalým tempem klesáme široce prošlapanou cestou. Vcházíme do lesa. Vůbec poprvé od vstupu do hor potkáváme první skupinu lidí. Je jich asi 10. Taiwanci ale nemají příliš rádi malé skupiny. Lépe se cítí ve větším počtu. Sestupujeme níže. Potkáváme další a další skupiny. Už nám tak trochu lezou na nervy, navíc nás zbržďuje nečekaná jídelní krize - tuňák ani těstoviny už nějak nestačí, takže si polovinu cesty barvitě vyprávíme o všem, co si dáme po návratu domů, do Čech. Asi po dvou hodinách dojdeme už úplně vyhládlí do chaty s názvem "369". Vejde se tam až 160 lidí. Do večera se obsadí 60 míst. Osvětlení na zánovních kadibudkách zajišťují solární panely. V noci chatou otřásá hlasité chrápání. Zlatá samota!