Ráno opatrně vstáváme. Chatu opouštějí skupiny turistů už kolem třetí ráno. Poslední Číňané odcházejí před osmou. Po jejich odchodu začínáme vychutnávat snídani a nerušený klid, který je vítanou změnou po noci rušené vytrvalým chrápáním. Sotva však dopijeme prvních pár hrnků čaje, doráží početná skupina z chaty zdola. Trvalo jim to 3 a půl hodiny (museli vyjít někdy po čtvrté) a dnes ještě chtějí stihnout vyběhnout na vrchol a zpět do dolní chaty (celkově asi 1400m převýšení nahoru a dolů). My pomalu balíme a ploužíme se dolů. Cestou potkáváme nespočetně výpravy. Je víkend. Do dolní chaty dorazíme asi v 1:30. Nalézáme zde správcovou, která se tento víkend stará o hladký chod chaty. Jako první a poslední osoba chce videt naše papíry. Je trochu zaskočená, že máme jít úplně jinudy, ale nakonec nám přidělí volné místo ke spaní. Asi po 20ti minutách se strhává bouřka. Jsme rádi, že už jsme v suchu. Vaříme. Po půl hodině doráží na roh chaty jakási paní a vysílením se sesune k zemi. Asi 10 minut se pak za pomoci správcové vzpamatovává a pak je teprve schopna mravenčími krůčky dojít až před vchod na lavičku. Prý podnikový výlet... Paní se rozhodla v půli cesty vrátit, ostatní pokračovali. Postupně dorážejí další. Přichází další silný déšť. K večeru nás skupina Taiwanců pozve na velmi dobrou večeři - rýže se špekem, houby s fazolovými lusky, brambory a hovězí kari, uzené s chřestem. Ti si zkrátka na horách vyvařují. Večer v 8:30 (tj. 2h po setmění) dorážejí zmoklí staříci (dost přes šedesát). Ušli celkem 18 km s převýšením 1400m nahoru a dolů. Zdatní horalé!
Chata ve výši 3300m.n.m pro 160 lidí
V chatě - všichni už odešli
Azalkový kopec