Chengdu(成都)
Chengdu je bezmála dvanáctimiliónová metropole západočínské provincie
Sichuan 四川. Přijíždíme sem z Litangu přes jiné vysokohorské městečko,
Kangding. Usídlíme se tu na několik dní a podnikneme několik celodenních výletů
po městě a okolí. Na Chengdu jsou asi nejzajímavější rušné venkovní čajovny,
které jsou nejčastěji v některém z parků nebo v blízkosti nějakého chrámu.
Samotné město je dost rozlehlé, docela prašné a hlučné. Zhruba po
dvou dnech už nás docela unavilo a zastesklo se nám po tichu a samotě
hor.
Pondělí 9.8.
První den pobytu hned spěcháme zakoupit jízdenky na vlak zpátky do
hraničního přechodu Shenzhen - čínské dráhy nás už přece jen jednou vypekly a tak týdenní
předstih považujeme za docela vhodný. Lístky na "tvrdá" lůžka
ve spací části vlaku nás vyjdou na 460 juanů za osobu. Vzhledem k tomu, že
ve vlaku strávíme skoro dva dny, není cena zas tak vysoká. Potom se vydáváme
do chrámu Qing Yang 青羊, neboli Zeleného berana. Tam konečně nalézáme venkovní
čajovnu, kde si objednáváme jak jinak než zelený čaj (za 2Y) a pivo (hezkých 3,5Y). Přikusujeme jádra dýňových
semínek a slupky bez uzardění hážeme, jak zdejší mrav káže, pěkně
pod sebe na zem. Plivat přímo na zem jsme si přece jen ještě netroufli... Okolo
se odehrává rušná zábava, osazenstvo tvoří převážně postarší Číňané ovívající se
nezbytnými vějíři a krátící si chvíli nejrůznějšími společenskými hrami. Takový
důchod by se nám taky líbil. Také jsme si nemohli nevšimnout, jak si většina
mužů ve vysilujícím vedru neváhala vyhrnout své košile a nátělníky a bez
uzardění tak dávala na odiv svá velká bílá břicha. V pozdním odpoledni odcházíme do centra hledat údajný
obchodní dům specializovaný na suvenýry. Nic takového ale k našemu zklamání nenalezneme.
K večeři si dopřejeme místní barbecue - je to vlastně mísa s vařícím
se ochuceným nálevem, do něhož se ponořují různé druhy masa a zeleniny
napíchnuté na špejlích. Nakonec se ještě hotové barbecue může dochutit v
misce s pálivým česnekovým olejem. 1 špejle vyjde na pouhé 1 mao (0,1 jüanu),
ale ani příznivá cena nás nepřesvědčí natolik, abychom se sem ještě někdy
vrátili. Obzvlášť nás zklamou tradičně sladké párky. Honzovu nelibost
ještě vystupňuje servírka, která mu automaticky přinese pivo za 10Y, přestože
tu mají i dobrá piva za méně než polovinu. V závěru platíme asi 50 jüanů, ale
jen 10 z toho je za pochutiny na špejlích - zbytek jsou nápoje a onen slavný
"nálev". Poté nasedáme tříkolku poháněnou rikšou (zdejší
varianta městské hromadné dopravy na kratší vzdálenosti) a necháváme se
dopravit do uličky se starožitnostmi. Tam si spravujeme náladu nakupováním
tretek za zkušeně usmlouvané ceny. Honza je na sebe patřičně pyšný a zdá
se, že i prodejci oceňují jeho realistický odhad cen - automaticky totiž po
první nabídce klesnou o víc než polovinu. V naší tašce pak končí želví
rodinka představující do sebe zapadající pyramidu kovových pečetí, ubrus s dračím
motivem a několik papírových lampionů. Z místa nákupu opět odjedeme tříkolkou
- ať to stojí za to!
Úterý 10.8.
Dopoledne strávíme v chrámu Wenshu 文殊 (mazaná pokladní tu Honzu vezme na hůl a za vstup si vezme 10 namísto 2Y). Chrám je tradičně stejný.
Nadprůměrná je však vegetariánská restaurace provozovaná mnichy (kteří tu jako
profesionální personál nosí bíle košile s motýlky). Za zmínku stál hlavně
melounový džus za 20Y džbán (kvality taipeiského džusu ale nedosáhl), dál tekuté teplé dezerty
(něco jako kompot v ohřáté ovocné omáčce nebo želatině) a věrné napodobeniny masa.
Po obědě usedáme do venkovní čajovny, kde trávíme nenáročné odpoledne. Poté vyrážíme do knihkupectví zakoupit četbu do vlaku,
vzápětí se ztrácíme při hledání obřího domu knihy, ale nakonec se, i když bez
knih, vynoříme nedaleko našeho hotelu.
Středa 11.8. (výlet do Leshanu)
Viz odkaz.
Čtvrtek 12.8.
Plánované brzké ranní vstávání se nevydaří. Tentokrát však z důvodů závažnějších -
Honzovi není moc dobře. Po desáté hodině se vydáme na dlouhou cestu k
provinčnímu muzeu,
na místě však zjišťujeme, že bylo kompletně zrušeno. Vyrážíme tedy na honbu
za suvenýry do tibetské čtvrti, ale ani tam nepochodíme - vesměs nacházíme obchody s
nepoužitelnými tibetskými potřebami a předražené etno obchůdky. Zmoženi vedrem se
ploužíme
do Renmin, tady Lidového parku. Tam vyhledáme lidovou čajovnu, která nás však zklame jak vysokými cenami,
tak přespříliš silným čajem. Zdá se, že "lidový" už v Číně zřejmě nutně
neznamená "levný"... Navíc tam neúprosně hryžou komáři a mušky. Asi po hodině se vydáváme do obřího knihkupectví,
kde mimo jiné zakoupíme dvě čínské kuchařky. Míříme pak do starožitnické uličky, kde kupujeme další želvičku,
kterou si nám prodavačka troufne nabídnout za 80Y. Přesvědčíme ji, že jsme stejnou koupili předevčírem za 30
a vzápětí je pečetítko naše. Kolem se potuluje i místní sběratel mincí, který s námi nadšeně vymění bezcenné staré mince
za 30 hongkongských dolarů (něco přes 100 Kč - byl na nás příliš mazaný). Ještě
se pak stavíme na nábřeží v obchodech s kaligrafiemi a od zmateného mistra kupujeme vějíř a 4 reprodukce (vějíř nejdřív
svou nešikovností ušpinil tak, že jej musel přemalovat, což
ve spěchu hrozně zmastil - dáváme mu tedy velkomyslně druhou šanci - a za dvacet minut si přicházíme pro vějíř
nový čerstvě namalovaný). Mezitím smlouváme ve vedlejším konkurenčním podniku s
názvem "Linda's store" o obraz lotosu se žabkou na hedvábí.
Pátek 13.8.
Ráno sbalíme batohy a uschováme v hotelové úschovně. Tento den se rozhodneme navštívit pověstnou pandí ZOO v Chengdu.
Na místo dorazíme po peripetiích s hledáním cesty bohužel až v poledne a to již mají všichni pandové polední klid.
Je možné se sice na ně podívat, ale touto dobou jsou to pouze bezvládně podřimující černo-bílé koule.
Po návratu do města nakoupíme zásoby do vlaku v Carrefouru, vracíme se pro batohy a jedeme na nádraží.
Naloďujeme se a usínáme za zvuků "malebné" čínské hudby.
Sobota 14.8. - Pondělí 15.8.
Pohodlné cestování vlakem je bohužel narušeno teplotou a nevolností Honzy, který
cestou pouze trne, aby stihnul doběhnout
včas na záchodek a ten zároveň nebyl obsazen. Za okny se míhají nikdy nekončící rýžová políčka. Do Shenzhenu dorazíme
v neděli dopoledne, pěšky překročíme hranici a nastoupíme na podzemku do Hongkongu. Cestu již známe. Z konečné
metra jedeme autobusem přímo na letiště. Letadlo nám sice letí až další den ráno, ale nechceme platit drahé
ubytování ve městě a následně velmi brzo ráno hledat dopravu na letiště. Loučíme se posledními pohledy
na centrální Hongkong. Na letišti přespíme na sedačkách. Honzu teplota neopouští. Ráno se nalodíme
a vyletíme směr Taipei, odkud po dvou dnech zařizování a rozluček s kamarády
odlétáme po roce zpátky domů...
-KONEC-