"Aboriginal Youth Activity Center" - moc domorodě zrovna nevypadá; jedinou rekvizitou připomínající zřizovatele rekreačního střediska byla zpola zašlá síň někdejší slávy s monumentální imitací tradiční dřevěné kánoe s pestrými malůvkami lovců.
| << předchozí | Den 6. Čtvrtek 27.11. |
následující >> |
Po večeru stráveném s chlazeným pitivem ve vyhřátém bazénu se dopoledne rozhodneme pro kondiční vycházku k dalšímu z vodopádů v okolí. Jak už je ale zvykem, cesta k vodopádu vede pěkným krpálem po betonových schodech, ale intenzivní výstup nakonec netrvá déle než slabou půlhodinku. Do zad nám praží horké slunce, ale na druhou stranu se pod námi začíná otevírat krásný výhled do údolí kolem Dongpu.
Přestože samotný vodopád je zasvěcený předkům obyvatelů údolí, soudě podle toho, jak to v jeho okolí vypadá, předkové si to nejspíš u svých potomků pěkně rozházeli - namísto očekávaného místa vhodného k rozjímání se před námi objevilo monstrózní betonové odpočívadlo lemované spletí potrubí a důmyslných soudkovitých filtrů na odvod pitné vody zpod vodopádu. Jak už jsme se ale mohli přesvědčit dřív, možná nakonec ani předci neupadli v nemilost, spíš opět převážila taiwanská praktičnost nad estetickým cítěním.
Odpoledne jsme se vydali dolů údolím do zemědělské oblasti. Ve vesnicích pod horami převažují původní obyvatelé, čínské usedlíky je vidět jen minimálně. Životní úroveň tamních lidí není vysoká, hlavním zdrojem obživy je pěstování zeleniny a čaje, stavebním materiálem stejně jako ve většině chudých tropických oblastí je vlnitý plech. Překvapilo nás i to, že velká část obyvatel vyznává křesťanskou víru, protestanti se opravdu v téhle zapomenuté vísce činili. Omylem jsme tu zavítali na místní hřbitov, kde na kachlíčkovaných náhrobcích v čínském stylu vyčnívaly malé kříže. Zarážející byl i fakt, že tamní obyvatelé z velké části umírali velmi mladí... Ale teď zase něco veselejšího.
| << předchozí | následující >> |